Svíčková – královna českého nedělního stolu a zároveň noční můra mnoha začínajících (i pokročilých) kuchařů. Všichni známe ten rozdíl. V dobré restauraci dostanete na talíř kousek masa, který se rozpadá na jazyku, přelitý omáčkou hladkou jako samet s dokonale vyváženou sladkokyselou chutí. A pak je tu domácí realita. Suché maso, sražená smetana nebo omáčka, která chutná spíš jako rozmixovaná mrkev. Tajemství dokonalé svíčkové není v magii, ale v chemii a trpělivosti. Pokud se vyhnete několika zásadním chybám, můžete si být jistí perfektním výsledkem.
Svíčková – královna českého nedělního stolu a zároveň noční můra mnoha začínajících (i pokročilých) kuchařů. Všichni známe ten rozdíl. V dobré restauraci dostanete na talíř kousek masa, který se rozpadá na jazyku, přelitý omáčkou hladkou jako samet s dokonale vyváženou sladkokyselou chutí. A pak je tu domácí realita. Suché maso, sražená smetana nebo omáčka, která chutná spíš jako rozmixovaná mrkev. Tajemství dokonalé svíčkové není v magii, ale v chemii a trpělivosti. Pokud se vyhnete několika zásadním chybám, můžete si být jistí perfektním výsledkem.
Název "svíčková" je trochu zavádějící. Pokud sáhnete po pravé svíčkové (nejdražší sval, který téměř nepracuje), riskujete. Pravá svíčková je minutkové maso. Při dlouhém dušení se paradoxně vysuší a ztratí texturu.

Možná se vám nechce dělat do masa dírky a cpát do nich slaninu, ale bez toho to nejde. Hovězí zadní je přirozeně sušší. Slanina ho promastí zevnitř, dodá mu kouřové aroma a křehkost.
Mnoho lidí dá do základu kilo mrkve a jednu malou petržel, protože "mrkev dělá barvu". Výsledkem je však omáčka, která je příliš sladká a chutná jako dětská výživa.

Pokud zeleninu jen nakrájíte, hodíte do hrnce, zalijete vodou a vaříte, nikdy nedosáhnete plné chuti. Svíčková potřebuje Maillardovu reakci - proces hnědnutí.
Svíčková není jídlo, které uvaříte za hodinu. Pokud maso dusíte prudce na silném plameni, svalová vlákna se stáhnou a vytlačí veškerou šťávu.

Bobkový list, nové koření a černý pepř jsou základem svíčkové. Pokud je ale zapomenete v omáčce a rozmixujete ponorným mixérem, vytvoříte nepříjemnou, drsnou a nahořklou hmotu s kousky, které skřípou pod zuby.
Ponorný mixér je skvělý pomocník, ale nikdy neudělá omáčku dokonale hladkou. Vždy v ní zůstanou mikroskopické kousky celeru nebo vláken.

Povedla se vám krásná omáčka? Dejte si pozor na smetanu. Pokud je studená a vlijete ji rovnou do hrnce, srazí se.
Pokud citronovou šťávu vaříte příliš dlouho, ztrácí svěžest a může zhořknout.
Svíčková na smetaně je alchymie, ale pokud dodržíte tyto postupy, výsledek bude stát za to. Nezapomeňte, že nejlepší svíčková je odleželá - vařte ji proto v sobotu, abyste v neděli sklidili úspěch.
Každý den nejlepší recepty a články
Krátké video ochutnávky, kterým neodoláte
Vybírejte z nejlepších receptů na jednom místě
Svíčkovou omáčku jsem se naučila vařit od svého otce, ovšem ten ji připravoval vždy ke zvěřině. Jsem zvyklá dodržovat všechny zde jmenované postupy. Hlavně ji vařím den předem. Otec používal tzv. divoké koření = kuličky pepře, nového koření a jalovce trochu potloukl, přidal tymián, bobkový list a samozřejmě sůl. Já používám totéž koření na falešnou svíčkovou, protože už nemám přístup ke zvěřině. Koření dávám do kovového malého cedníku na čaj , uzavřu a vložím do hrnce. Řetízek od cedníčku zavěsím na okraj hrnce. Odpadá hledání zapomenutých kousků koření. Ke svíčkové podávám šlehačku a zavařené vlastnoručně nasbírané divoké brusinky. Kupované se s nimi nedají absolutně srovnat. Pokud se brusinky někdy neurodily, podávám k omáčce zavařené jedlé červené jeřabiny. Mají podobnou pikantní chuť.